Když jsem odložila uniformu

Jmenuji se Soňa Daniecová. Dvacet let jsem pracovala jako zdravotní sestra na ARO a urgentním příjmu. Dnes píšu příběhy, které ve mně tehdy zůstaly.

Nejsem jen sestřička.

Jsem žena, která roky stála mezi životem a smrtí. Naslouchala posledním větám, držela lidi za ruku a viděla příběhy, které v člověku zůstávají navždy. Dlouho jsem všechno ukládala jen do sebe. Až jsem pochopila, že některé příběhy nemají zůstat zavřené v šuplíku.

Píšu o životě bez filtru. O těle, které šeptá dlouho předtím, než začne křičet. O návratu k sobě.
O obyčejných věcech, které někdy léčí víc než moderní svět.

Miluju přírodu, ticho, lidské příběhy, vůni čaje… a chvíle, kdy člověk na okamžik zpomalí.

Tohle není jen blog.

Je to místo pro všechny, kteří už jsou unavení z dokonalosti a chtějí znovu cítit něco opravdového.

S láskou Soňa